Kanadská provincie Alberta je světoznámá lokalita s vysokým počtem nálezů dinosauřích fosílií. Dnes je to oblast zvětralých, holých skal a travnatých plání, ale před milióny let, v době křídy, ležela Alberta u moře, vládlo zde tropické podnebí a pokrýval ji bujný porost, který dinosauři spásali.

Celý příběh o Covidu 19 se nakonec stává spisem pro státního návladního. »Právníci pro osvětovou práci« přistoupili s velkou zodpovědností k tvrdším metodám boje. Společně s postiženými lidmi uchopili nyní slavného býka přímo za rohy. V první řadě odhalili PCR test v celé jeho podstatě jako velký omyl (= podvod). A toho dosáhli společně s »velkými osobnostmi, které jsou skutečně nezávislými na farmaceutických lobyjistech«, a kteří pocházejí ze všech významných oblastí: vysoce kvalitní virologové, epidemiologové, lékaři atd.

Příběh vědce prof. RNDr. Jaroslava Turánka, CSc.,DSc.,který se již přes dvacet let zabývá mimo jiné vývojem vakcín a je renomovaným odborníkem na systémy a technologie distribuce léků v organismu. „Měla by se vést odborná diskuze názorových oponentů, v níž by se otevřeně probraly možnosti řešení a jejich rizika. Ne vést propagandistické kampaně rádoby zaštítěné panelem stále stejných odborníků, kteří ani nejsou odborníky na dané téma,“ říká prof. RNDr. Jaroslav Turánek, CSc.,DSc., farmakolog, imunolog a vakcinolog, který se již přes dvacet let zabývá mimo jiné vývojem vakcín a je renomovaným odborníkem na systémy a technologie distribuce léků v organismu. Chybějící odborná diskuze a zostuzování vědců, kteří vyjádří jiný názor než je ten propagovaný hlavním proudem, nás podle profesora Turánka vrací do doby před rokem 1989, a proto se i on rozhodl v našem rozhovoru veřejně promluvit na téma mediálně nejznámějšího viru posledních let a očkování proti němu. Jaroslav Turánek vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biochemie, v roce 1982 zde získal titul RNDr. Po absolutoriu strávil několik let ve výzkumných ústavech Akademie věd, kde se věnoval enzymologii a získal titul CSc. Více než třicet let pracoval postupně jako vedoucí několika laboratoří ve Výzkumném ústavu veterinárního lékařství, kde se věnoval praktickému výzkumu v oblastech protirakovinových a antimikrobiálních léčiv a rekombinantních vakcín. Působí jako vysokoškolský pedagog a akademický pracovník na několika fakultách Masarykovy a Karlovy univerzity. V posledních dvaceti letech zorganizoval dvanáct odborných konferencí v oblasti imunologie, farmakologie a vakcinologie. Aktuálně je vedoucím výzkumu a vývoje v soukromé společnosti C2P NEXARS. V roce 2021 byl na Karlově univerzitě jmenován profesorem. Je autorem nebo spoluautorem více než stovky odborných publikací a spoluautorem několika patentovaných technologií v oblasti farmakologie. Ve volném čase se angažuje v ochraně přírody a péči o krajinu v okolí své chalupy na Vysočině, věnuje se pěší turistice a lukostřelbě. Je otcem dvou synů a dnes už i dědečkem. TOHLE VÁM mainstream NEUKÁŽE ❗❗❗❗❗❗❗❗❗ Jaroslav Turánek sleduje aktuální dění ve společnosti se znepokojením jako vědec i jako občan. Poslední kapkou, která ho podle jeho slov přiměla vystoupit veřejně se svými názory, byly reakce oficiálních míst a médií na vystoupení MUDr. Soni Pekové.

MYSLET NĚKDY BOLÍ, OVŠEM JE TO NUTNOST A HLAVNĚ POUŽÍVAT ZDRAVÝ SELSKÝ ROZUM. Pštros je mimo jiné známý tím, že v případě nebezpečí schová hlavu do písku. I když tohle tvrzení není tak úplně pravdivé, jsou s ním spojováni ti, kteří se problémům vyhýbají, a stejně jako pštros, se zařídí tak, aby je neviděli. Jak to s těmi pštrosy vlastně je a proč se před problémy schovávat nevyplácí? Znáte pštrosí techniku? Určitě jste slyšeli, že pštros v případě nebezpečí schová hlavu do písku, a tím je pro něj celá záležitost vyřešena. Pštrosům je však takové jednání připisováno mylně. Podle zoologů jde o mýtus, protože pokud by se takto pštrosi opravdu chovali, nebyli by schopni přežít. Pravda je taková, že pštrosi kvůli trávení polykají písek, což z dálky vypadá, jako by v něm měli hlavu. Pokud pštros cítí nebezpečí, složí svůj dlouhý krk vedle sebe. Je-li ale opravdu ohrožen na životě, umí se velmi dobře bránit svými „kopyty“, nebo volí techniku rychlého útěku. Nicméně pštrosům strkání hlavy do písku už nikdo neodpáře a budou tak navždy spojeni s těmi, kteří nechtějí, nebo neumí řešit problémy a snaží se je, stejně jako pštrosi, nevidět. Kdo uteče, vyhraje? Ale kdepak! To, že před problémy se neutíká, se snaží svému potomkovi vštípit snad každý rodič. Z malého problému se totiž může časem stát problém nebývalých rozměrů, který nám může v životě slušně „zavařit“. Nezaplatíte jednu složenku? Hm, tak počkejte, co se z té směšné částky vyklube za rok! Neřešíte aktuální nespokojenost ve vztahu? Však ono se to za pár let vyřeší u rozvodového soudu. Požádal vás kolega v práci o laskavost a z laskavosti se stala vaše pracovní rutina? Tak nic neřešte, ale raději se poohlédněte po jiné práci. Budeme-li malý řešitelný problém dlouhodobě ignorovat, tak on nezmizí, ale naopak bude větší. Každému problému, byť se nám zdá sebemenší a zanedbatelný, je třeba se postavit čelem a řešit ho. Utíkat před problémy se zkrátka nevyplácí, a ono známé „kdo uteče, vyhraje“, určitě neplatí. Za vším hledej … sebevědomí! Co je příčinou toho, že nám je zdánlivě lépe, když od problémů utečeme, namísto toho, abychom se pokusili je řešit? Důvodů může být spousta a některé jsou hluboko ukryté. Každopádně útěk od problémů přináší úlevu, ale jen krátkodobou. Poměrně častým důvodem toho, že raději strčíme hlavu do pomyslného písku, je naše nedůvěra v sebe sama, nízké sebevědomí. Někdy si prostě nevěříme, že máme na to, postavit se problému čelem a řešit ho. Máme nízké sebevědomí a víru v sebe sama problém řešit, a tak ho raději nevidíme. Uleví se nám, ale naše sebevědomí se opět o malinko sníží a nový problém s sebou přinese jen větší strach ho řešit. A my se ocitáme v bludném kruhu vlastní neschopnosti. Problém je odsunut, přijde krátkodobá úleva, a tím je posílen negativní vzorec našeho chování. Věřte si! Tím, že zkusíme problém vyřešit, byť ne vždy se to podaří, budeme přirozeně posilovat nejen svoje schopnosti, ale také sebevědomí, že „to“ dokážeme. Možná se nám to nepodaří hned na poprvé, ale důležité je, že jsme se o to alespoň pokusili! A jen si představte tu ohromnou úlevu, radost, štěstí a hrdost, podaří-li se nám problém, který nás opravdu tíží, vyřešit. To, že jsme se za sebe dokázali rvát, posílí naši důvěru v sebe sama a my budeme schopni postavit se čelem ke všem problémům, které s sebou život přináší. ??????