Profesorka Bettany Hughesová vyráží na velkolepou výpravu dějinami starověkého Egypta. Bettany se plaví na vlastní tradiční egyptské lodi, které se říká dahabiya. Její cesta je dlouhá tisíc mil a vede po majestátní řece Nil z egyptské metropole Káhira až k impozantní Vysoké Asuánské přehradě… Britský dokumentární seriál (2018)
Profesorka Bettany Hughesová vyráží na velkolepou výpravu dějinami starověkého Egypta. Bettany se plaví na vlastní tradiční egyptské lodi, které se říká dahabiya. Její cesta je dlouhá tisíc mil a vede po majestátní řece Nil z egyptské metropole Káhira až k impozantní Vysoké Asuánské přehradě… Britský dokumentární seriál (2018)
V tomto videu j.
sou zahrnuty všechny „části“, které o vesmíru víme, například:
Planety, exoplanety, měsíce, hvězdy, černé díry, mlhoviny, galaxie atd .
Vesmír je celý prostor a čas a jejich obsah, včetně planet, hvězd, galaxií a všech ostatních forem hmoty a energie. Zatímco prostorová velikost celého vesmíru je stále neznámá, je možné měřit pozorovatelný vesmír.
Nejstarší vědecké modely vesmíru byly vyvinuty starověkými řeckými a indickými filozofy a byly geocentrické, což umisťovalo Zemi do středu vesmíru. Přesnější astronomická pozorování v průběhu staletí vedla Mikuláše Koperníka k vývoji heliocentrického modelu se Sluncem ve středu sluneční soustavy. Při vývoji zákona univerzální gravitace Sir Isaac Newton stavěl na Koperníkově díle i na pozorováních zákonů planetárního pohybu Tycha Brahe a Johannesa Keplera.
Další vylepšení pozorování vedla k poznání, že naše Slunce je jednou ze stovek miliard hvězd v galaxii, kterou nazýváme Mléčná dráha, což je jedna ze stovek miliard (možná bilionů [které?]) Galaxií ve vesmíru. Mnoho z těchto hvězd má planety. V největším měřítku jsou galaxie rozloženy rovnoměrně a ve všech směrech stejné, což znamená, že vesmír nemá ani hranu, ani střed. V menších měřítcích jsou galaxie distribuovány ve shlucích a nadkupách, které vytvářejí v prostoru obrovská vlákna a dutiny a vytvářejí tak obrovskou strukturu podobnou pěně. Objevy na počátku 20. století naznačují, že vesmír měl počátek a že prostor se od té doby rozšiřuje , a v současné době stále roste s rostoucí rychlostí.
Molekulárna genetička MUDr. Soňa Peková, PhD. vo svojom ďalšom rozhovore komentuje súčasnú spoločenskú situáciu, ktorú ovplyvňuje falošná pandémia pod názvom Covid-19. Popisuje tiež psychologickú hru ohľadne koronavírusu a používanie metód založených na vyvolávaní strachu.
Podívejte se, jak vypadá život na střechách měst. Tak jako se střídá den s nocí, mění se také populace na nejvyšších místech měst. Někteří lidé tady pracují, jiní žijí či relaxují. Přesvědčte se sami v New Yorku, Paříži, Buenos Aires, Barceloně a Tokiu… Francouzský dokumentární seriál (2016)
Pluto, oficiální označení (134340) Pluto, je největší a po Eris druhou nejhmotnější známou trpasličí planetou sluneční soustavy. Zároveň se jedná o deváté největší a desáté nejhmotnější známé těleso, které obíhá přímo okolo Slunce. Roku 1930 ho objevil americký astronom Clyde Tombaugh. Toto kosmické těleso astronomové původně řadili mezi planety, ovšem po změně definice pojmu „planeta“, ke kterému došlo během 26. valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 2006, bylo zařazeno mezi trpasličí planety a plutoidy.
Pluto se, podobně jako i další objekty Kuiperova pásu, skládá především z kamenných materiálů a ledu. Jde o poměrně malé těleso, které má přibližně pětinu hmotnosti Měsíce a třetinu jeho objemu. Obíhá po vysoce výstřední a nakloněné dráze. Jeho vzdálenost od Slunce se pohybuje mezi 30 a 49 astronomickými jednotkami (AU) (tj. 4,4–7,4 miliard km). V pravidelných intervalech se tak ocitá blíže Slunci než poslední planeta sluneční soustavy – Neptun. V současné době (roku 2020) se nachází asi 34 AU od Slunce.[3]
Pluto byl klasifikován jako planeta sluneční soustavy od svého objevu až do roku 2006. Jeho status však byl zpochybňován již od konce 70. let 20. století, kdy byla objevena vzdálená planetka (2060) Chiron a kdy také astronomové přesněji poznali jeho malou hmotnost.[9] Na přelomu tisíciletí bylo objeveno mnoho transneptunických objektů, zejména pak roku 2005 těleso rozptýleného disku Eris, které je asi o 27 % hmotnější než Pluto.[10] Dne 24. srpna 2006 pak Mezinárodní astronomická unie (IAU) na svém astronomickém kongresu v Praze přijala novou definici planety, která Pluto z této společnosti vyloučila, a ustanovila nový typ těles, trpasličí planety, kam vedle Pluta zařadila též Eris a těleso hlavního pásu Ceres.[11] Následně byl Pluto také zapsán do seznamu planetek, a to pod katalogovým číslem 134340.[12][13] Přesto však někteří astronomové stále zastávají názor, že Pluto by měl patřit mezi planety.[14][15]
Pluto má pět známých měsíců. Největší, Charon, byl objeven roku 1978, další dva, Nix a Hydra, následovaly až roku 2005.[16] Další dva malé měsíce, Kerberos a Styx byly objeveny v letech 2011[17] a 2012.[18] Protože hmotný střed soustavy Pluto — Charon leží mezi těmito tělesy a nikoliv pod povrchem jednoho z nich, hovoří se o nich někdy jako o binárním tělese.[19] IAU však zatím nepřijala formální definici binární trpasličí planety, a proto je Charon oficiálně klasifikován jako satelit Pluta.[20]
Příliš brzy byl sestaven seznam sedmi divů světa, protože kromě těchto skvělých struktur architektury existují na Zemi tak krásné objekty jako Grand Canyon a Viktoriiny vodopády. Ve skutečnosti to ale není o tom. Věci si stále lámou hlavu nad tím, jak se některá místa a místa vůbec mohla přirozeným způsobem formovat. Jak jste již pochopili z názvu, budeme hovořit o deseti neobvyklých místech na planetě, která věda nedokáže vysvětlit.