A.S.Puškin (a Viktor Jefimov) o GP a Zákonu času Он звёзды сводит с небосклона, Он свиснет — задрожит луна; Но против времени закона Его наука не сильна. А. С. Пушкин ----------------------------------------------------------- Zákon času vede ke kolapsu davově-elitního systému společnosti. Pro moderního otrokáře, majitele dělníků (slovo dělník má stejný kořen jako slovo otrok), aby jeho otroci lépe pracovali a přinášeli „zisk“, musí otrokům neustále předávat nové poznatky. Ale pokud otroci vědí víc a víc, pak přestanou být otroky! „Pyramida vědění“ se šíří do „nižších vrstev společnosti“. Ale pokud se „pyramida vědění“ zhroutí, zhroutí se také „pyramida moci“, protože to byl monopol na vědění, který si udržoval její stabilitu. ---------------------------------------------------------------------- Zákon času https://zakonvremeni.ru/law-of-time.html Co je čas? Vše, co se děje ve Vesmíru, lze popsat jako oscilační proces, a to jak na úrovni mikrosvěta, tak na úrovni makrokosmu. Rotace elektronů na drahách kolem jádra atomu, rotace Měsíce kolem Země, Země a planet kolem Slunce, rotace galaxií. Podobně vše v lidském životě podléhá určitým rytmům a je popisováno jako oscilační proces. Z toho vyplývá, že čas je korelací frekvencí oscilačních procesů, z nichž jeden je považován za standard. Vzhledem k tomu, že mnoho věcí v lidském životě podléhá slunečním rytmům, byly doby rotace Země kolem Slunce - rok a Země kolem své osy - den brány jako standard času. Pokud považujeme život člověka za jakýsi oscilační proces, pak můžeme vidět následující: do 20-25 let člověk studuje a aktivně se nezapojuje do společnosti, od 20-25 do 50 let období největší produktivity v sociálních aktivitách člověka se po 50 letech majoritní lidé začínají stahovat do vlastních problémů a vyhýbají se aktivnímu společenskému životu. V důsledku toho je společensky nejvýznamnějším obdobím v životě člověka období cca 20-25 let. Podobný vzorec lze identifikovat, vezmeme-li v úvahu průměrný věk matky při narození prvního dítěte, který je rovněž 20–25 let. Vzhledem k tomu, že při početí dochází k výměně genetické informace a narozené dítě již nese nový genetický kód, lze určit, že každých 25 let dochází k výměně informací na biologické úrovni. Nazvěme tento proces „frekvence biologického času“, během celého globálního historického procesu se prakticky nezměnil a zůstává konstantní. Člověk je jediným biologickým druhem na Zemi, který zpracovává vše, co dostává od přírody, a zabývá se kreativitou, vytváří něco nového. Člověk tak kromě stávající biosféry vytvořil technosféru, kterou neustále upravuje a vylepšuje. Tempo změn v technosféře bylo obzvláště silně urychleno legalizovaným lichvářským úrokem z úvěrů, který si vynucuje zavádění stále nových technologií za účelem splácení dluhů. Existuje periodicita ve změně technosféry? Ano, taková periodicita je a je snadné ji vysledovat, vezmeme-li jakékoli odvětví lidské činnosti, například dopravu. Člověk vynalezl vozík a sloužil bez výrazných změn po tisíce let. Člověk vynalezl kočár a ten jezdil stovky let. Vynalezl parní lokomotivu, její konstrukce se v průběhu desetiletí měnila (parní lokomotiva, dieselová lokomotiva, elektrická lokomotiva, jednokolejná dráha). S vynálezem automobilu a letadla začala obnova během několika let. Vidíme, že frekvence technologických změn se neustále zvyšuje, a pokud se na začátku měřila v tisíciletích, dnes se měří v letech. Technické informace jsou ale jen částí obecné informace kultury lidstva, obecně platí, že celá kultura podléhá stejnému zákonu změny, pokud kulturou rozumíme všechny geneticky nepodmíněné informace. Proto budeme tuto frekvenci aktualizace informací na extragenetické úrovni nazývat „frekvence sociálního času“. Poměr frekvencí biologického a sociálního času a jejich vztah v globálním historickém procesu se nazývá zákon času. Nyní se podívejme, jak tyto frekvence korelují. Jestliže dříve po mnoho set a dokonce tisíce let byla frekvence „biologického času“ vyšší než frekvence „času společenského“, pak se ve druhé polovině 20. století situace kvalitativně změnila. Nyní frekvence „sociálního času“ převyšuje frekvenci „času biologického“. V první polovině 20. století (1900 ... 1950) došlo v životě lidské společnosti k fenoménu, který se v technice nazývá rezonance. Rezonanční jev: Každý systém, dokonce i v klidu, má svou vlastní frekvenci kmitání. Pokud je na takový systém aplikována hnací síla s frekvencí blízkou nebo rovnou frekvenci vlastních kmitů, povede to k rezonanci, tzn. prudký nárůst amplitudy kmitů. Rezonanční jevy mohou způsobit nevratné poškození různých mechanických systémů, jako jsou například nesprávně navržené mosty. V roce 1905 se tedy zřítil egyptský most v Petrohradě, když tudy projela jezdecká eskadra, a v roce 1940 se zřítil most Tacoma v USA. Aby se předešlo takovému poškození, existuje pravidlo, které nutí formaci vojáků rozbít krok při průjezdu mostů. Lidstvu se podařilo toto časové období přeskočit a přežít, protože toto období byl