Jak to vypadalo v českých zemích na začátku posledního velkého resetu před zhruba 250 lety, kdy začal konec Tartárie? Velký reset probíhá pravidelně každých 250 - 300 let. Každý další novější vždy probíhá chytřeji, ale všechny mají stejný cíl - zresetovat společnost, ekonomiku a porodit novou generaci lidí, kteří si nebudou pamatovat. Reset v českých zemích začal sedmiletou válkou (celosvětový válečný konflikt, někteří historici konflikt označují tzv. „Nultou světovou válkou“ ) a následujícím hladomorem v letech 1770 až 1772 - v období vlády habsburské monarchie. Celkový počet obětí v důsledku hladomoru se odhaduje na 250 000 až 500 000 zemřelých, velká část z nich na venkově. Následkem hladu či zvýšeným šířením nemocí zemřelo zhruba 10–15 % z celkové populace a trvalo přibližně 15 let než počet obyvatel dosáhl stavu před rokem 1771, tedy asi 4,5 miliónů. Tak ukrutnou bídu si drtivá většina dnešních obyvatel ČR nedokáže ani představit. Tehdejší území Čech, Moravy i Slezska byla na kolenou. Situace v zemích Koruny české byla tristní už roku 1763. Hospodářství bylo vyčerpáno sedmiletou válkou. Vrchnost se holt potřebovala po válečných letech zahojit. Svého vrcholu dosáhla krize během roku 1771, během kterého vzrostla čísla zemřelých v důsledku hladomoru na stovky tisíc lidí. Vládl všudypřítomný nárůst kriminality, jsou zaznamenány též houfy žebráků obcházející vesnice. Velká část poddaných byla fyzicky zubožená, prolezlá chorobami. České země byly krizí postiženy především hospodářsky a ve větších městech vázl obchod. Výrazně vzrostla migrace ze zasažených regionů do jiných částí říše či do zahraničí. Revolty bývaly krutě potlačovány a jejich strůjci a účastníci často mučeni a jinak fyzicky trestáni.Venkovské nepokoje neustaly ani po roce 1772, roku 1775 pak vypuklo poměrně rozsáhlé povstání sedláků ve východních Čechách. K tomu všemu se proti lidem postavilo i počasí a celých 10 let zemi bičovaly nadměrné deště. Postupně se na polích, kde se většinou pěstovalo obilí, začaly objevovat „hladové prameny“. Šlo o zamokřená místa, kde zůstávala voda a nešlo zde orat ani zasít. Lidé je nazývali také oči matky země nebo slzy země. Vše vedlo ke kolapsu, neúrodě a zákazu vývozu obilí do okolních zemí, které na tom nebyly o moc lépe. Během roku zemřely na hlad i nemoci ze špatné stravy desítky tisíc lidí. Vše se v horším scénáři opakovalo i rok následující. Hladomor se rozšířil i do velkých měst. Zemí táhly od vesnice k vesnici zástupy žebráků, kteří umírali přímo na cestách. Žebrali i sedláci, kteří už porazili to jediné, co měli, tedy veškerý svůj dobytek. Lidé jedli psy i kočky, později i zdechliny. Pokoušeli se péct chleba z pilin, do kterých přidávali kousky zelí, jedli údajně i trávu a slupky ze žaludů. Doba nahrávala spekulantům, ceny mouky, hrachu i obilí násobně vzrostly. Strych pšenice, tedy asi sto litrů, se prodával za dvanáct zlatých, což představovalo dva měsíce celodenní práce tesařského tovaryše. Ještě před krizí se stejné množství pšenice prodávalo za tři zlaté. Situaci řešila na svých panstvích zejména vrchnost. Někteří páni se snažili posílat nejchudší do práce, muži se starali o cesty, ženy třeba sbíraly na polích kameny. Přesto ale lidé neviděli chléb i několik měsíců. Jiní šlechtici a boháči své sýpky ani neotevřeli. Chudoba a robota sužovaly lid stále dál a vše vyvrcholilo povstáním sedláků u Chlumce nad Cidlinou, které bylo potlačeno a Češi si jej stále připomínají ve známém přísloví. Situaci nakonec výrazně zklidnil patent o zrušení nevolnictví, který císař Josef II. vydal 1. listopadu 1781, tedy před 240 lety. ---- Zuzi Czech

Pohled do zákulisí Pražského jara se svědkem několika důležitých událostí. Jaký byl ve skutečnosti Alexander Dubček, Gustáv Husák a Ludvík Svoboda. Exkluzivní rozhovor s mužem, který byl u nejdůležitějších jednání.