Jako lidské bytostí nejsme na planetě Zemi kalibrování pro přímé vnímání Boha. Naše nepřipravené smysly by to spálilo. Částečné skrytí Božské existence je tedy pro člověka milostí, nikoliv projevem Boží nelásky či odmítání. Tím spíše však máme být pozorní vůči skrytému kompasu v nás, vůči intuici a průběžným “nápovědám”. – Igor u Morového sloupu Božské trojice ve Vídni. Další VIDEA najdete na GoschaTV1 https://www.youtube.com/GoschaTV1 Více o aktivitách spolku GOSCHA na http://www.goscha.cz/ Naši práci můžete podpořit na http://www.goscha.cz/dekujeme-za-podporu/ Igor Chaun a spolek Goscha také na Facebooku https://www.facebook.com/igor.chaun ... https://www.youtube.com/watch?v=8E7LqYZX3Wg

Rozhovor se známým lékařem o poznání světa a lidí, o jeho misích v Lékařích bez hranic a o vnímání současné koronavirové pandemie: „Není to VÁLKA a není to ani KONEC ZÁPADNÍ CIVILIZACE! Je to naopak první krok k tomu, abychom se OBRODILI!“ Další VIDEA najdete na GoschaTV1 https://www.youtube.com/GoschaTV1 Více o aktivitách spolku GOSCHA na http://www.goscha.cz/ Naši práci můžete podpořit na http://www.goscha.cz/dekujeme-za-podporu/ Igor Chaun a spolek Goscha také na Facebooku https://www.facebook.com/igor.chaun ... https://www.youtube.com/watch?v=2dHS8HxuNj8

Pravda o člověku a světě ve třech minutách! :-) Úryvek z krásné pohádky ze středověku, o tom, že od nepaměti se lidé snaží pochopit celistvost, vzájemnost a propojenost všeho Stvořeného. A výjimečně nadaní jedinci se opakovaně snaží přinést tuto zvěst. Mnohdy s malým vděkem společnosti. Úryvek z POHÁDKY O PUTOVÁNÍ z roku 1982. Další VIDEA najdete na: GoschaTV1 https://www.youtube.com/user/GoschaTV1 GoschaTV2 https://www.youtube.com/user/GoschaTV2 GoschaTV3 https://www.youtube.com/channel/UCRYRwGIzPTgsKXsWc5J_AkA Více o aktivitách spolku GOSCHA na http://www.goscha.cz/ Naši práci můžete podpořit na http://www.goscha.cz/dekujeme-za-podporu/ Igor Chaun a spolek Goscha také na Facebooku https://www.facebook.com/igor.chaun ... https://www.youtube.com/watch?v=VHq-MXibkSk

Přátelé, chtěl bych se s vámi podělit o krásný zážitek. Kamarád mne vysadil na Bílé Hoře, u konečné tramvaje. Jeli jsme z Hostivice. Ocitl jsem se na okraji Prahy, krásný studený slunečný soumrak, a váhal jsem, jak si zpříjemním předjarní podvečer. Nedaleko byl Hornbach. Že bych se zašel poohlédnout po jarních květinách? Co zasadit, jaké plůtky travní a jiné vychytávky ten kutilský megaobchod zjara nabízí? Že bych si zabloumal v chrámu hmoty? Vedle zastávky se však nalézá krásný bělohorský kostel a klášter Panny Marie Vítězné. A tak jsem namísto do Hornbachu, oslavy hmoty, zamířil ku oslavě ducha. Miluju to tam, už před časem jsem se tam dal do řeči s jeptiškou a poklonil se v místní malé kapli. Dnes dopadaly poslední paprsky slunce, však velmi intenzivní, šikmo na nádvoří. A aby romantika byla úplná, nad kopulí kostela přelétávala obří letadla mířící ku přistání ruzyňskému. Procházel jsem ambity, neboli krásnými malovanými podloubími. Některá náboženská vyobrazení už byla s renovovaná, a věnovala se posvátným a zázračným MARIÁNSKÝM MÍSTŮM země české. V dojetí procházel jsem, trochu fotil, trochu rozjímal. Náhle se zpoza centrální kaple ozval tichý křesťanský zpěv. Zpozorněl jsem. A váben tou jemnou tklivou krásou – vydal jsem se tam. Malá skupinka křesťanů, starší lidé se zpěvníčky, tiše a pokorně procházeli ambitem – aby vykonali Pobožnost křížové cesty. Znám to, tohle projití křížové cesty se zpěvem a četbou, s pozastavením u každého Ježíšova okamžiku. Jedna starší paní se na mne ohlédla a s úsměvem mi mlčky nabídla zpěvník. Ne, pokývl jsem. Ale vyjádřil jsem, jak rád se k nim na chvíli tiše přidám. Prošel jsem s nimi prvou polovinu zastavení. Hovořili a zpívali o Ježíšově bolesti. O tom, jak i Boží Duch, je-li v lidském těle, zažívá okamžiky slabosti a malomyslnosti. Když Ježíš zakolísal pod křížem, přistoupila žena Veronika a podala mu šátek. Ježíš otřel tvář a v šátku se vyobrazil – na malbě v ambitu – otisk jeho tváře. Ta malá skupinka křesťanů podloubím pokračovala dál. A říkala a zpívala, jak Ježíšova matka, Panna Marie, stála a dívala se na utrpení milovaného syna. Překvapilo mne, co říkají. Že Panna Marie třicet let žila po jeho boku a nerozuměla mu úplně. Ale věděla či tušila, že v něm sídlí Boží Duch, a věřila mu a přijala jeho úkol. Popošli jsme dál, opět jsme se sklonili, zazpívali – a já jsem od nich slyšel, že Ježíš klesá pod křížem a padá na dlažbou jeruzalémskou. Vzpomněl jsem si, jak jsem v tom podivuhodném městě procházel kamenitou Via D ... https://www.youtube.com/watch?v=WPi4ckWatA8