ROADBOOK RALLY za TREST 2023 Závod na nejmenší počet najetých kilometrů, který jsme si užili opravdu dosyta, jak dokazuje video. Jedeme dle klasického roadbooku v aplikaci Rabbit Rally, jen jsme ušetřeni o převíjení křižovatek, takže odpadá nutnost mít ovladač na převíjení, nebo nulování tripmasteru. Tady to dělá aplikace sama. Když se člověk splete, může to ručně doklikat v aplikaci, případně si kliknout na jakoukoliv křižovatku přesně chce. Hned na začátku máme zásek skoro na hodinu, protože byla v navigaci udělaná chyba a my jsme nevěděli kudy přesně máme jet. Referovali jsme, přemýšleli a vypočítávali trasu docela dlouho, ale nakonec jsme se společnými silami dopracovali ke správnému pokračování na trase. Vyjíždíme. Ani jsme nemuseli volat pořadateli, že jsme zmatený a nevíme kudy kam. Což někteří si zavolali, ale u nás to nehrozí, prostě se kousneme a jedeme! Odstartovali jsme úplně jako první a pak další dvojice postupně pořadatel pouštěl v několika minutových intervalech. Já jedu skoro celou cestu první a Bošan jede za mnou jako takovej sychr, jestli to vedu dobře. Ale někdy se stalo, že ne, tak na mě zatroubil, já hodil zpátečku a pokračovali jsme dál. Díky Bošane. Ono se říká, vždycky se spoléhej jen na sebe, na svoji navigaci a nikdy nejezdi dle už vyjetých kolejí. Vyjetý koleje tě můžou zavést někam, kam to dle navigace není natrasováno a můžeš se do toho pěkně zamotat. Což nám ale vůbec nehrozí, protože jedeme stále první. Párkrát jsme elaborovali fakt dlouho kudy a kam jet, když nikde nebyla ani zmínka, že už tam někdo jel. Takže kolikrát je to dost naslepo, nebo prostě o štěstí, anebo jste prostě dobrý a umíte to! Pro ty, co jedou vzadu na konci, je to snažší, už to mají od nás vyjetý na cestě, v bahně, trávě, písku, prostě koleje jsou už udělaný a je to jednodušší se podle toho orientovat. Ale jak říkám, může to člověka někdy někam zavést, kam vlastně ani nechce a může se do toho slušně zamotat. Nám tohle teda odpadlo, ale zase přibylo to, že když jedem úplně jako první, tak to všechno "vyžerem". Za závod 3x tlama. Za první tlamu si můžu opravdu sám. Přepálenej start, našponovanej a vybuzenej to kulím jak blázen, na mokrý trávě vyjetá kolej už zařídila svoje. Já to po hlavě napřed, asi v 70 km/h na budíku zahazuju. Bošan zezadu říká, že se i otřásla zem. No, posbíráme se, motorku narovnáme, krev neteče, zvoní mi v hlavě, jak kdybych byl včera na koncertu techna. Jedeme! Druhá tlama je narafičenej kus klacku v koleji porostlé trávou. Za tuhle tlamu ale nemůžu. Vůbec to nevidím přes tu trávu, vjedu do toho a už zase vystupuju. Děkuju, na shledanou. Znovu se posbíráme. Klacek necháváme pro dalšího, kdo pojede za mnou ve stejné stopě, ať si to překvapení taky užije. Třetí tlamu dodneška nechápu. Nejel jsem žádnou kosu, obyč jízda, jen jsem sjel ze středu do pravé koleje, a přitom hodil šipku po hlavě napřed. Stále nechápu jak?! Sundáváme rozbitý zrcátko, rovnám svá záda, a jedeme. Já teda naraženej palec na pravý ruce z prvního pádu už trochu cejtim, ale nejsme másla. Jedeme furt! Valíme to průměrnou rychlostí asi 20 kilometrů za hodinu, což je naprosto otřesný. Jsme jak šneci. Je to hodně o navigaci a študování map, kudy kam. Trasa není nijak zabijácká, ale ta navigace, to je někdy fakt na palici. Naštěstí jsme v tom našli během dne svůj systém. Víme, jak se dopočítat k dalšímu bodu, v mapách už to hledáme fakt rychle a jen se navzájem ujišťujeme, zda to je správně. Necelý 2 km před cílem Bošan píchne zadní kolo. Já čekám na návsi, on se pomalu šourá za mnou. Je jasný, že teď už to přezouvat fakt nebudeme. To už dojedeme na prázdným – pomalu ale jistě. Přece jen, ty 2 km před cílem už nemá smysl se s tím dělat. Většinou to bejvá, že se do cíle přijede po zadním, s prstem v nose. Ale my, jak největší trapáci se šouráme na dvojku do cíle. Jeden, s prázdným zadním kolem. A druhej, dobytej jak šlapka z rumunskýho bordelu. Měli jsme také dílčí cíl, aby nás nikdo, a hlavně "Budějičácí" nepředjeli, ani jednou za celý den. To se povedlo, tak se směle můžeme poplácat po zádech a říct: mise splněna! Po dojetí do cíle, už panuje jen veselá nálada a leje se pivo jedno za druhým. Pak pořadatel přijde se super nápadem a já asi s 6 pivama pod kůží mám střílet ze vzduchovky na terč. Fiasko, ani jsem to asi netrefil. Pak házíme vejcem. Na konec ještě boucháme balonky, což je určitě největší sranda z celého dne. Teď už nás čeká jen vyhlášení. Obsadili jsme 2. místo. Metál se veze domů, což je důležitý! Naši "Budějičácí" nás pojezdili a obsadili 1. místo. Nemáme jim to za zlý. Jsou to prostě kluci z Japan gangu a ví co dělají, klobouček! Mnohokrát děkuji pořadatelům celé akce, přeji pevné nervy a ať mají i nadále chuť tuhle akci pořádat! Díky!!!!